Škola a práce
By
Vždycky jsem patřila k těm lidem, kteří moc rádi čtou a kteří se taky zajímají o kulturu kolem. A vždycky mě to bavilo a já jsem lásku ke knihám zdědila určitě po svém dědečkovi, který byl vášnivý knihomol. A taky jsem byla velice ráda, když mi moji rodiče dovolili jít na jednu soukromou střední školu, protože jsem se chtěla dále vzdělávat. A měla jsem už udělaný oční obor. Přesněji obor kuchař a číšník, ale řekla jsem si, že mě tohle rozhodně nestačí. Co kdybych vůbec potom nechtěla dělat tuto práci? Co kdybych nechtěla bych potom být kuchařka ani číšnice? Co bych potom dělala?
Tak jsem si řekla, že bych mohla rodiče poprosit kvůli tomu, aby mi dovolili ještě studovat. Našla jsem si opravdu perfektní školu podnikání, která byla jenom na dva roky A to hlavně z toho důvodu, že jsem už měla výuční list. Takže přece jenom ten výuční obor nebyl vůbec ztráta času a vyplatilo se mi to. Byla jsem taky hlavně ráda, že rodiče s tím souhlasili, protože mě bylo sedmnáct let, takže jsem žádné peníze neměla, protože jsem nechodila ani do práce. Ale věřte mi, že vzdělání pro mě v tu dobu bylo opravdu na prvním místě. A možná to taky bylo tím, že můj bratranec si udělal a vysokou školu, takže jsem se v něm zhlédla a řekla jsem si, že bych to potom taky mohla zkusit.
A nakonec všechno dopadlo perfektně, protože jsem střední školu udělala opravdu se skvělými známkami. A nyní se ještě rozmýšlím, jestli půjdu studovat dál. Anebo zůstanu u práce. Já jsem totiž už dva roky zaměstnaná, ale stále přemýšlím, jestli ještě půjdu studovat nějakou vysokou školu anebo alespoň vyšší odbornou školu, protože vzdělání mě opravdu baví. Zatím se vzdělávám sama doma, ale uvidím, jak na to budu mít náladu anebo čas, abych dokázala chodit do nějaké vzdělávací instituce. Myslím si, že by to bylo pro mě ideální.