Blog

Marketingová komunikace je nedílnou součástí marketingového mixu podniku. Již při plánování výroby určitého produktu či nabízení určité služby je potřeba myslet právě i na propagaci. Marketingová komunikace nám totiž pomáhá hledat cesty, jak bude tento produkt či služba představena zákazníkům.

Základním cílem je zákazníky –

·         informovat – snažíme se jim tedy představit určitou novinku na trhu.
·         připomínat – připomínat jim tedy dostupnost daného produktu či služby.
·         přesvědčovat – snaží se je přesvědčit ke koupi, tedy přesvědčit je o tom, že daný produkt či služby jsou vhodné právě pro ně.

Nástroje marketingového komunikačního mixu

1.      Reklama –tento nástroj je velice specifický a oblíbený. Mnohdy jej však mohou využívat právě pouze velké firmy, protože se jedná o způsob poněkud nákladný. Nevýhodou je, že lidé reklamu považují spíše za nedůvěryhodnou. Naopak takovou reklamu v televizi považují spíše za otravnou. Reklamu rozdělujeme dle podoby na online (televizní spoty, rozhlas, rádio, tisk) a offline (tištěná reklama, reklama v kinech, internetová reklama…).
2.      Podpora prodeje –jedná se o aktivity podniku, které se snaží posílit prodej. Tento způsob není zacílený na dlouhodobost, jedná se spíše o krátkodobý stimul prodeje. Cílem je zvýšit prodej o několik mnohdy až desítek procent. Jedná se především o různé soutěže, akce, kupony, věrnostní programy, bonusy a mnoho dalšího. Jedná se o velice výborný způsob, na který mnoho zákazníků opravdu slyší. Zvláště tedy Češi. Bohužel jej ale nepovažujeme za nástroj, kterým by se zvyšovala loajalita zákazníků.
3.      Public relations –česky řečeno, budování vztahů s veřejností. Podnik si pomocí tohoto nástroje buduje dobrou image, neboli své dobré jméno. Velmi podstatná je ale informace, že PR se nesnaží zákazníkům prodat ani zboží ani službu, poskytuje pouze podstatné a důležité informace veřejnosti o svých záměrech a činech. Jako PR považujeme např. různé výroční a tiskové zprávy, brožurky, dny otevřených dveří, veřejné akce, večírky, sponzoring a mnoho dalšího.
4.      Osobní prodej –jedná se především o osobní nabízení produktu buďto dalším firmám nebo konečným spotřebitelům. Podnik tak pro tento účel musí mít obchodníka, který bude tuto činnost vykonávat. Relativně velká nákladovost je považována za nevýhodu tohoto nástroje, naopak co lze považovat za pozitivum je zpětná vazba, kterou obchodník při jednání se zákazníkem získává.
5.      Přímý marketing –neznamená osobní kontakt, ale komunikaci adresovanou přímo zákazníkovi. Může se jednat o e-maily, SMS, online chat, telemarketing, katalogy adresované na jméno, teleshopping a mnoho dalšího.
6.      V současné době do nástrojů můžeme řadit rovněž online marketing, který se stává stále populárnějším díky tak oblíbeným sociálním sítím. Jako poslední zde můžeme zařadit rovněž sponzoring, který ale považujeme jako jednu z možností PR.

Marketingová komunikace je nedílnou součástí marketingového mixu podniku. Již při plánování výroby určitého produktu či nabízení určité služby je potřeba myslet právě i na propagaci. Marketingová komunikace nám totiž pomáhá hledat cesty, jak bude tento produkt či služba představena zákazníkům.

Základním cílem je zákazníky –

·         informovat – snažíme se jim tedy představit určitou novinku na trhu.
·         připomínat – připomínat jim tedy dostupnost daného produktu či služby.
·         přesvědčovat – snaží se je přesvědčit ke koupi, tedy přesvědčit je o tom, že daný produkt či služby jsou vhodné právě pro ně.

Nástroje marketingového komunikačního mixu

1.      Reklama –tento nástroj je velice specifický a oblíbený. Mnohdy jej však mohou využívat právě pouze velké firmy, protože se jedná o způsob poněkud nákladný. Nevýhodou je, že lidé reklamu považují spíše za nedůvěryhodnou. Naopak takovou reklamu v televizi považují spíše za otravnou. Reklamu rozdělujeme dle podoby na online (televizní spoty, rozhlas, rádio, tisk) a offline (tištěná reklama, reklama v kinech, internetová reklama…).
2.      Podpora prodeje –jedná se o aktivity podniku, které se snaží posílit prodej. Tento způsob není zacílený na dlouhodobost, jedná se spíše o krátkodobý stimul prodeje. Cílem je zvýšit prodej o několik mnohdy až desítek procent. Jedná se především o různé soutěže, akce, kupony, věrnostní programy, bonusy a mnoho dalšího. Jedná se o velice výborný způsob, na který mnoho zákazníků opravdu slyší. Zvláště tedy Češi. Bohužel jej ale nepovažujeme za nástroj, kterým by se zvyšovala loajalita zákazníků.
3.      Public relations –česky řečeno, budování vztahů s veřejností. Podnik si pomocí tohoto nástroje buduje dobrou image, neboli své dobré jméno. Velmi podstatná je ale informace, že PR se nesnaží zákazníkům prodat ani zboží ani službu, poskytuje pouze podstatné a důležité informace veřejnosti o svých záměrech a činech. Jako PR považujeme např. různé výroční a tiskové zprávy, brožurky, dny otevřených dveří, veřejné akce, večírky, sponzoring a mnoho dalšího.
4.      Osobní prodej –jedná se především o osobní nabízení produktu buďto dalším firmám nebo konečným spotřebitelům. Podnik tak pro tento účel musí mít obchodníka, který bude tuto činnost vykonávat. Relativně velká nákladovost je považována za nevýhodu tohoto nástroje, naopak co lze považovat za pozitivum je zpětná vazba, kterou obchodník při jednání se zákazníkem získává.
5.      Přímý marketing –neznamená osobní kontakt, ale komunikaci adresovanou přímo zákazníkovi. Může se jednat o e-maily, SMS, online chat, telemarketing, katalogy adresované na jméno, teleshopping a mnoho dalšího.
6.      V současné době do nástrojů můžeme řadit rovněž online marketing, který se stává stále populárnějším díky tak oblíbeným sociálním sítím. Jako poslední zde můžeme zařadit rovněž sponzoring, který ale považujeme jako jednu z možností PR.

Marketingová komunikace je nedílnou součástí marketingového mixu podniku. Již při plánování výroby určitého produktu či nabízení určité služby je potřeba myslet právě i na propagaci. Marketingová komunikace nám totiž pomáhá hledat cesty, jak bude tento produkt či služba představena zákazníkům.

Základním cílem je zákazníky –

·         informovat – snažíme se jim tedy představit určitou novinku na trhu.
·         připomínat – připomínat jim tedy dostupnost daného produktu či služby.
·         přesvědčovat – snaží se je přesvědčit ke koupi, tedy přesvědčit je o tom, že daný produkt či služby jsou vhodné právě pro ně.

Nástroje marketingového komunikačního mixu

1.      Reklama –tento nástroj je velice specifický a oblíbený. Mnohdy jej však mohou využívat právě pouze velké firmy, protože se jedná o způsob poněkud nákladný. Nevýhodou je, že lidé reklamu považují spíše za nedůvěryhodnou. Naopak takovou reklamu v televizi považují spíše za otravnou. Reklamu rozdělujeme dle podoby na online (televizní spoty, rozhlas, rádio, tisk) a offline (tištěná reklama, reklama v kinech, internetová reklama…).
2.      Podpora prodeje –jedná se o aktivity podniku, které se snaží posílit prodej. Tento způsob není zacílený na dlouhodobost, jedná se spíše o krátkodobý stimul prodeje. Cílem je zvýšit prodej o několik mnohdy až desítek procent. Jedná se především o různé soutěže, akce, kupony, věrnostní programy, bonusy a mnoho dalšího. Jedná se o velice výborný způsob, na který mnoho zákazníků opravdu slyší. Zvláště tedy Češi. Bohužel jej ale nepovažujeme za nástroj, kterým by se zvyšovala loajalita zákazníků.
3.      Public relations –česky řečeno, budování vztahů s veřejností. Podnik si pomocí tohoto nástroje buduje dobrou image, neboli své dobré jméno. Velmi podstatná je ale informace, že PR se nesnaží zákazníkům prodat ani zboží ani službu, poskytuje pouze podstatné a důležité informace veřejnosti o svých záměrech a činech. Jako PR považujeme např. různé výroční a tiskové zprávy, brožurky, dny otevřených dveří, veřejné akce, večírky, sponzoring a mnoho dalšího.
4.      Osobní prodej –jedná se především o osobní nabízení produktu buďto dalším firmám nebo konečným spotřebitelům. Podnik tak pro tento účel musí mít obchodníka, který bude tuto činnost vykonávat. Relativně velká nákladovost je považována za nevýhodu tohoto nástroje, naopak co lze považovat za pozitivum je zpětná vazba, kterou obchodník při jednání se zákazníkem získává.
5.      Přímý marketing –neznamená osobní kontakt, ale komunikaci adresovanou přímo zákazníkovi. Může se jednat o e-maily, SMS, online chat, telemarketing, katalogy adresované na jméno, teleshopping a mnoho dalšího.
6.      V současné době do nástrojů můžeme řadit rovněž online marketing, který se stává stále populárnějším díky tak oblíbeným sociálním sítím. Jako poslední zde můžeme zařadit rovněž sponzoring, který ale považujeme jako jednu z možností PR.

Marketingová komunikace je nedílnou součástí marketingového mixu podniku. Již při plánování výroby určitého produktu či nabízení určité služby je potřeba myslet právě i na propagaci. Marketingová komunikace nám totiž pomáhá hledat cesty, jak bude tento produkt či služba představena zákazníkům.

Základním cílem je zákazníky –

·         informovat – snažíme se jim tedy představit určitou novinku na trhu.
·         připomínat – připomínat jim tedy dostupnost daného produktu či služby.
·         přesvědčovat – snaží se je přesvědčit ke koupi, tedy přesvědčit je o tom, že daný produkt či služby jsou vhodné právě pro ně.

Nástroje marketingového komunikačního mixu

1.      Reklama –tento nástroj je velice specifický a oblíbený. Mnohdy jej však mohou využívat právě pouze velké firmy, protože se jedná o způsob poněkud nákladný. Nevýhodou je, že lidé reklamu považují spíše za nedůvěryhodnou. Naopak takovou reklamu v televizi považují spíše za otravnou. Reklamu rozdělujeme dle podoby na online (televizní spoty, rozhlas, rádio, tisk) a offline (tištěná reklama, reklama v kinech, internetová reklama…).
2.      Podpora prodeje –jedná se o aktivity podniku, které se snaží posílit prodej. Tento způsob není zacílený na dlouhodobost, jedná se spíše o krátkodobý stimul prodeje. Cílem je zvýšit prodej o několik mnohdy až desítek procent. Jedná se především o různé soutěže, akce, kupony, věrnostní programy, bonusy a mnoho dalšího. Jedná se o velice výborný způsob, na který mnoho zákazníků opravdu slyší. Zvláště tedy Češi. Bohužel jej ale nepovažujeme za nástroj, kterým by se zvyšovala loajalita zákazníků.
3.      Public relations –česky řečeno, budování vztahů s veřejností. Podnik si pomocí tohoto nástroje buduje dobrou image, neboli své dobré jméno. Velmi podstatná je ale informace, že PR se nesnaží zákazníkům prodat ani zboží ani službu, poskytuje pouze podstatné a důležité informace veřejnosti o svých záměrech a činech. Jako PR považujeme např. různé výroční a tiskové zprávy, brožurky, dny otevřených dveří, veřejné akce, večírky, sponzoring a mnoho dalšího.
4.      Osobní prodej –jedná se především o osobní nabízení produktu buďto dalším firmám nebo konečným spotřebitelům. Podnik tak pro tento účel musí mít obchodníka, který bude tuto činnost vykonávat. Relativně velká nákladovost je považována za nevýhodu tohoto nástroje, naopak co lze považovat za pozitivum je zpětná vazba, kterou obchodník při jednání se zákazníkem získává.
5.      Přímý marketing –neznamená osobní kontakt, ale komunikaci adresovanou přímo zákazníkovi. Může se jednat o e-maily, SMS, online chat, telemarketing, katalogy adresované na jméno, teleshopping a mnoho dalšího.
6.      V současné době do nástrojů můžeme řadit rovněž online marketing, který se stává stále populárnějším díky tak oblíbeným sociálním sítím. Jako poslední zde můžeme zařadit rovněž sponzoring, který ale považujeme jako jednu z možností PR.

Marketingová komunikace je nedílnou součástí marketingového mixu podniku. Již při plánování výroby určitého produktu či nabízení určité služby je potřeba myslet právě i na propagaci. Marketingová komunikace nám totiž pomáhá hledat cesty, jak bude tento produkt či služba představena zákazníkům.

Základním cílem je zákazníky –

·         informovat – snažíme se jim tedy představit určitou novinku na trhu.
·         připomínat – připomínat jim tedy dostupnost daného produktu či služby.
·         přesvědčovat – snaží se je přesvědčit ke koupi, tedy přesvědčit je o tom, že daný produkt či služby jsou vhodné právě pro ně.

Nástroje marketingového komunikačního mixu

1.      Reklama –tento nástroj je velice specifický a oblíbený. Mnohdy jej však mohou využívat právě pouze velké firmy, protože se jedná o způsob poněkud nákladný. Nevýhodou je, že lidé reklamu považují spíše za nedůvěryhodnou. Naopak takovou reklamu v televizi považují spíše za otravnou. Reklamu rozdělujeme dle podoby na online (televizní spoty, rozhlas, rádio, tisk) a offline (tištěná reklama, reklama v kinech, internetová reklama…).
2.      Podpora prodeje –jedná se o aktivity podniku, které se snaží posílit prodej. Tento způsob není zacílený na dlouhodobost, jedná se spíše o krátkodobý stimul prodeje. Cílem je zvýšit prodej o několik mnohdy až desítek procent. Jedná se především o různé soutěže, akce, kupony, věrnostní programy, bonusy a mnoho dalšího. Jedná se o velice výborný způsob, na který mnoho zákazníků opravdu slyší. Zvláště tedy Češi. Bohužel jej ale nepovažujeme za nástroj, kterým by se zvyšovala loajalita zákazníků.
3.      Public relations –česky řečeno, budování vztahů s veřejností. Podnik si pomocí tohoto nástroje buduje dobrou image, neboli své dobré jméno. Velmi podstatná je ale informace, že PR se nesnaží zákazníkům prodat ani zboží ani službu, poskytuje pouze podstatné a důležité informace veřejnosti o svých záměrech a činech. Jako PR považujeme např. různé výroční a tiskové zprávy, brožurky, dny otevřených dveří, veřejné akce, večírky, sponzoring a mnoho dalšího.
4.      Osobní prodej –jedná se především o osobní nabízení produktu buďto dalším firmám nebo konečným spotřebitelům. Podnik tak pro tento účel musí mít obchodníka, který bude tuto činnost vykonávat. Relativně velká nákladovost je považována za nevýhodu tohoto nástroje, naopak co lze považovat za pozitivum je zpětná vazba, kterou obchodník při jednání se zákazníkem získává.
5.      Přímý marketing –neznamená osobní kontakt, ale komunikaci adresovanou přímo zákazníkovi. Může se jednat o e-maily, SMS, online chat, telemarketing, katalogy adresované na jméno, teleshopping a mnoho dalšího.
6.      V současné době do nástrojů můžeme řadit rovněž online marketing, který se stává stále populárnějším díky tak oblíbeným sociálním sítím. Jako poslední zde můžeme zařadit rovněž sponzoring, který ale považujeme jako jednu z možností PR.

Marketingová komunikace je nedílnou součástí marketingového mixu podniku. Již při plánování výroby určitého produktu či nabízení určité služby je potřeba myslet právě i na propagaci. Marketingová komunikace nám totiž pomáhá hledat cesty, jak bude tento produkt či služba představena zákazníkům.

Základním cílem je zákazníky –

·         informovat – snažíme se jim tedy představit určitou novinku na trhu.
·         připomínat – připomínat jim tedy dostupnost daného produktu či služby.
·         přesvědčovat – snaží se je přesvědčit ke koupi, tedy přesvědčit je o tom, že daný produkt či služby jsou vhodné právě pro ně.

Nástroje marketingového komunikačního mixu

1.      Reklama –tento nástroj je velice specifický a oblíbený. Mnohdy jej však mohou využívat právě pouze velké firmy, protože se jedná o způsob poněkud nákladný. Nevýhodou je, že lidé reklamu považují spíše za nedůvěryhodnou. Naopak takovou reklamu v televizi považují spíše za otravnou. Reklamu rozdělujeme dle podoby na online (televizní spoty, rozhlas, rádio, tisk) a offline (tištěná reklama, reklama v kinech, internetová reklama…).
2.      Podpora prodeje –jedná se o aktivity podniku, které se snaží posílit prodej. Tento způsob není zacílený na dlouhodobost, jedná se spíše o krátkodobý stimul prodeje. Cílem je zvýšit prodej o několik mnohdy až desítek procent. Jedná se především o různé soutěže, akce, kupony, věrnostní programy, bonusy a mnoho dalšího. Jedná se o velice výborný způsob, na který mnoho zákazníků opravdu slyší. Zvláště tedy Češi. Bohužel jej ale nepovažujeme za nástroj, kterým by se zvyšovala loajalita zákazníků.
3.      Public relations –česky řečeno, budování vztahů s veřejností. Podnik si pomocí tohoto nástroje buduje dobrou image, neboli své dobré jméno. Velmi podstatná je ale informace, že PR se nesnaží zákazníkům prodat ani zboží ani službu, poskytuje pouze podstatné a důležité informace veřejnosti o svých záměrech a činech. Jako PR považujeme např. různé výroční a tiskové zprávy, brožurky, dny otevřených dveří, veřejné akce, večírky, sponzoring a mnoho dalšího.
4.      Osobní prodej –jedná se především o osobní nabízení produktu buďto dalším firmám nebo konečným spotřebitelům. Podnik tak pro tento účel musí mít obchodníka, který bude tuto činnost vykonávat. Relativně velká nákladovost je považována za nevýhodu tohoto nástroje, naopak co lze považovat za pozitivum je zpětná vazba, kterou obchodník při jednání se zákazníkem získává.
5.      Přímý marketing –neznamená osobní kontakt, ale komunikaci adresovanou přímo zákazníkovi. Může se jednat o e-maily, SMS, online chat, telemarketing, katalogy adresované na jméno, teleshopping a mnoho dalšího.
6.      V současné době do nástrojů můžeme řadit rovněž online marketing, který se stává stále populárnějším díky tak oblíbeným sociálním sítím. Jako poslední zde můžeme zařadit rovněž sponzoring, který ale považujeme jako jednu z možností PR.

Marketingová komunikace je nedílnou součástí marketingového mixu podniku. Již při plánování výroby určitého produktu či nabízení určité služby je potřeba myslet právě i na propagaci. Marketingová komunikace nám totiž pomáhá hledat cesty, jak bude tento produkt či služba představena zákazníkům.

Základním cílem je zákazníky –

·         informovat – snažíme se jim tedy představit určitou novinku na trhu.
·         připomínat – připomínat jim tedy dostupnost daného produktu či služby.
·         přesvědčovat – snaží se je přesvědčit ke koupi, tedy přesvědčit je o tom, že daný produkt či služby jsou vhodné právě pro ně.

Nástroje marketingového komunikačního mixu

1.      Reklama –tento nástroj je velice specifický a oblíbený. Mnohdy jej však mohou využívat právě pouze velké firmy, protože se jedná o způsob poněkud nákladný. Nevýhodou je, že lidé reklamu považují spíše za nedůvěryhodnou. Naopak takovou reklamu v televizi považují spíše za otravnou. Reklamu rozdělujeme dle podoby na online (televizní spoty, rozhlas, rádio, tisk) a offline (tištěná reklama, reklama v kinech, internetová reklama…).
2.      Podpora prodeje –jedná se o aktivity podniku, které se snaží posílit prodej. Tento způsob není zacílený na dlouhodobost, jedná se spíše o krátkodobý stimul prodeje. Cílem je zvýšit prodej o několik mnohdy až desítek procent. Jedná se především o různé soutěže, akce, kupony, věrnostní programy, bonusy a mnoho dalšího. Jedná se o velice výborný způsob, na který mnoho zákazníků opravdu slyší. Zvláště tedy Češi. Bohužel jej ale nepovažujeme za nástroj, kterým by se zvyšovala loajalita zákazníků.
3.      Public relations –česky řečeno, budování vztahů s veřejností. Podnik si pomocí tohoto nástroje buduje dobrou image, neboli své dobré jméno. Velmi podstatná je ale informace, že PR se nesnaží zákazníkům prodat ani zboží ani službu, poskytuje pouze podstatné a důležité informace veřejnosti o svých záměrech a činech. Jako PR považujeme např. různé výroční a tiskové zprávy, brožurky, dny otevřených dveří, veřejné akce, večírky, sponzoring a mnoho dalšího.
4.      Osobní prodej –jedná se především o osobní nabízení produktu buďto dalším firmám nebo konečným spotřebitelům. Podnik tak pro tento účel musí mít obchodníka, který bude tuto činnost vykonávat. Relativně velká nákladovost je považována za nevýhodu tohoto nástroje, naopak co lze považovat za pozitivum je zpětná vazba, kterou obchodník při jednání se zákazníkem získává.
5.      Přímý marketing –neznamená osobní kontakt, ale komunikaci adresovanou přímo zákazníkovi. Může se jednat o e-maily, SMS, online chat, telemarketing, katalogy adresované na jméno, teleshopping a mnoho dalšího.
6.      V současné době do nástrojů můžeme řadit rovněž online marketing, který se stává stále populárnějším díky tak oblíbeným sociálním sítím. Jako poslední zde můžeme zařadit rovněž sponzoring, který ale považujeme jako jednu z možností PR.

Dnešní žabky jsem jako dítko školou povinné nosila vždy o prázdninách. Bylo to ještě za socialismu a tyto dnes populární pantofle patřily mé matce. Má matka je zakoupila v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy se jim však neříkalo žabky, nýbrž vietnamky.

Žabky ve starověku

Tato populární letní obuv však není zase až tak převratným vynálezem. Je totiž již tisíce let stará. Podle nálezů archeologů se žabky nosily už před čtyř tisíci lety ve starověkém Egyptě, a možná i dříve. Tehdy sloužily jako běžná obuv. Vyráběny byly spletením papyru anebo listů palem. Faraoni potom používali mnohem luxusnější obuv, která byla vyrobena ze slonoviny a zlata.

Ø  Masajové v Africe si žabky vyráběli ze surové kůže. Indové ve starověku si je vyráběli ze dřeva.
Ø  Číňané a Japonci využívali k výrobě žabek zase rýžovou slámu.
Ø  V Americe byl v jižní části kontinent nalezen pár obuvi vyrobený ze sisalu.
Ø  V Mexiku byly objeveny žabky vyrobeny z juky.
Tato obuv se však také vyráběla v trochu odlišné podobě. Například:
Ø  Starověcí Řekové vlastnili žabky, které oddělovaly palec od ukazováčku.
Ø  Římané naopak pásek obuvi umísťovali mezi ukazováček a prostředníček.
Ø  V Mezopotámii se nosila obuv s řemínkem mezi prostředníčkem a prsteníčkem.
Ø   V Indii opět, pro změnu, umísťovali očko pro palec na obuvi. Tento model je stále k vidění v kolekcích světových návrhářů.

Žabky moderní

Američané po druhé světové válce, v padesátých letech, začali nakupovat japonské sandály „zori“. Obuv držela na noze pomocí řemínku umístěným mezi palcem a ukazováčkem nohy. O rok později dostaly v Americe tyto sandály pojmenování „flip-flops”.

Žabky ne-zdravotní

Žabky totiž ztěžují chůzi. Když je nosíte, tak se držení vašich prstů na noze změní. Prsty obuv neustále přidržují, aby nespadla. Tímto celá noha změní držení a tvar. Nosíte-li žabky dlouhodobě, způsobují kladívkové prsty a další deformace nohy.

Dnešní žabky jsem jako dítko školou povinné nosila vždy o prázdninách. Bylo to ještě za socialismu a tyto dnes populární pantofle patřily mé matce. Má matka je zakoupila v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy se jim však neříkalo žabky, nýbrž vietnamky.

Žabky ve starověku

Tato populární letní obuv však není zase až tak převratným vynálezem. Je totiž již tisíce let stará. Podle nálezů archeologů se žabky nosily už před čtyř tisíci lety ve starověkém Egyptě, a možná i dříve. Tehdy sloužily jako běžná obuv. Vyráběny byly spletením papyru anebo listů palem. Faraoni potom používali mnohem luxusnější obuv, která byla vyrobena ze slonoviny a zlata.

Ø  Masajové v Africe si žabky vyráběli ze surové kůže. Indové ve starověku si je vyráběli ze dřeva.
Ø  Číňané a Japonci využívali k výrobě žabek zase rýžovou slámu.
Ø  V Americe byl v jižní části kontinent nalezen pár obuvi vyrobený ze sisalu.
Ø  V Mexiku byly objeveny žabky vyrobeny z juky.
Tato obuv se však také vyráběla v trochu odlišné podobě. Například:
Ø  Starověcí Řekové vlastnili žabky, které oddělovaly palec od ukazováčku.
Ø  Římané naopak pásek obuvi umísťovali mezi ukazováček a prostředníček.
Ø  V Mezopotámii se nosila obuv s řemínkem mezi prostředníčkem a prsteníčkem.
Ø   V Indii opět, pro změnu, umísťovali očko pro palec na obuvi. Tento model je stále k vidění v kolekcích světových návrhářů.

Žabky moderní

Američané po druhé světové válce, v padesátých letech, začali nakupovat japonské sandály „zori“. Obuv držela na noze pomocí řemínku umístěným mezi palcem a ukazováčkem nohy. O rok později dostaly v Americe tyto sandály pojmenování „flip-flops”.

Žabky ne-zdravotní

Žabky totiž ztěžují chůzi. Když je nosíte, tak se držení vašich prstů na noze změní. Prsty obuv neustále přidržují, aby nespadla. Tímto celá noha změní držení a tvar. Nosíte-li žabky dlouhodobě, způsobují kladívkové prsty a další deformace nohy.

Dnešní žabky jsem jako dítko školou povinné nosila vždy o prázdninách. Bylo to ještě za socialismu a tyto dnes populární pantofle patřily mé matce. Má matka je zakoupila v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy se jim však neříkalo žabky, nýbrž vietnamky.

Žabky ve starověku

Tato populární letní obuv však není zase až tak převratným vynálezem. Je totiž již tisíce let stará. Podle nálezů archeologů se žabky nosily už před čtyř tisíci lety ve starověkém Egyptě, a možná i dříve. Tehdy sloužily jako běžná obuv. Vyráběny byly spletením papyru anebo listů palem. Faraoni potom používali mnohem luxusnější obuv, která byla vyrobena ze slonoviny a zlata.

Ø  Masajové v Africe si žabky vyráběli ze surové kůže. Indové ve starověku si je vyráběli ze dřeva.
Ø  Číňané a Japonci využívali k výrobě žabek zase rýžovou slámu.
Ø  V Americe byl v jižní části kontinent nalezen pár obuvi vyrobený ze sisalu.
Ø  V Mexiku byly objeveny žabky vyrobeny z juky.
Tato obuv se však také vyráběla v trochu odlišné podobě. Například:
Ø  Starověcí Řekové vlastnili žabky, které oddělovaly palec od ukazováčku.
Ø  Římané naopak pásek obuvi umísťovali mezi ukazováček a prostředníček.
Ø  V Mezopotámii se nosila obuv s řemínkem mezi prostředníčkem a prsteníčkem.
Ø   V Indii opět, pro změnu, umísťovali očko pro palec na obuvi. Tento model je stále k vidění v kolekcích světových návrhářů.

Žabky moderní

Američané po druhé světové válce, v padesátých letech, začali nakupovat japonské sandály „zori“. Obuv držela na noze pomocí řemínku umístěným mezi palcem a ukazováčkem nohy. O rok později dostaly v Americe tyto sandály pojmenování „flip-flops”.

Žabky ne-zdravotní

Žabky totiž ztěžují chůzi. Když je nosíte, tak se držení vašich prstů na noze změní. Prsty obuv neustále přidržují, aby nespadla. Tímto celá noha změní držení a tvar. Nosíte-li žabky dlouhodobě, způsobují kladívkové prsty a další deformace nohy.